XII. To bylo v horách. Příval strhal pole.

Josef Václav Sládek

XII.
To bylo v horách. Příval strhal pole.
To bylo v horách. Příval strhal pole.
U jednoho, kde zbyla holá skála, stál starý sedlák, tvář se kámen zdála, jak zkoušel půdu bodcem svojí hole.
Rozhled’ se nahoru a po údole: ani ten mezník voda nenechala! a mlčel; – šedá hlava zakývala, a pevně kráčel domů po výmole. Co dělat? – Chalupa je na spadnutí a prodlužena, věřitelé krutí, děti jsou malé, „nevěsta“ nic nedbá, syn rozmařilec, na všem jako kletba. – – „Co vnuk můž’ za to?“ – Setřel s čela chmuru a ještě večer vez’ tam země fůru. 60