XIV. Ó přijde jaro zas na české luhy

Josef Václav Sládek

Ó přijde jaro zas na české luhy s úsměvem, jasem, plno rodné síly, a zelení a květem nad mohyly vyklíčí vše, co dnes tam spí sen tuhý. V prsť volnou zaořou zas české pluhy a s hnědých rolí, které pot náš pily, my sami budem sklízet, co jsme sili, a volni volných budeme zas druhy. Zas přijde jaro a pod krovy letem k nám navrátí se míru vlaštovice a večer děd vyprávět bude dětem, jak hrát si budou v jeho šedých vlasech, o země české dávných, smutných časech, jak byly kdys – a nevrátí se více.

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby).

V této básni jsme nenalezli žádná místa
V této básni jsme nenalezli žádné osoby

Patří do shluku

klas, klasa, lán, žeň, pluh, brázda, obilí, zrno, stodola, žnec

87. báseň z celkových 1025

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. PODZIMNÍ PÍSNĚ (Antonín Klášterský)
  2. Na poli. (Josef Václav Sládek)
  3. CO DĚLAT – (Josef Václav Sládek)
  4. ORÁČOVA PÍSEŇ. (Antonín Klášterský)
  5. Pole. (Josef Václav Sládek)
  6. VE SVĚŽÍM VZDUCHU. (Eliška Krásnohorská)
  7. První zeleni. (Antonín Klášterský)
  8. Chvála chalupám (Antonín Sova)
  9. JESEŇ NA PODHRADÍ. (Pavla Maternová)
  10. Probuzení (Antonín Sova)