Zvony nedělní.

Josef Václav Sládek

Slavně, zvučně v šíř i v dáli slyš! – zní zvony kostelní přes pole a lesy, skály v svaté ticho nedělní. Jest, jak by to hlaholení snášelo se s blankytu, jako snění, jako chvění s nadzemského pobytu. Teď to hrá a teď to volá a teď mocně zaplesá – a to srdce neodolá, musí s nimi v nebesa! Vzhůru, vzhůru letí, náhle svatou jato zbožností, tam k té výši neobsáhlé až ke branám věčnosti. Tam, když dávno zemskou tiší už ty zvony dozněly, dlouho ještě, dlouho slyší modliti se anděly.

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby).

V této básni jsme nenalezli žádná místa
V této básni jsme nenalezli žádné osoby

Patří do shluku

zvon, varhany, zvuk, znít, hlahol, ston, zvonice, tón, žalm, chorál

215. báseň z celkových 531

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Zvuky zvonu. (Josef Kuchař)
  2. DĚLNÍKOVA NEDĚLE. (Adolf Bogner)
  3. Jako poutník k svaté hoře (Adolf Heyduk)
  4. ZVONÍK. (Antonín Klášterský)
  5. Vzduchem hučí to a zvoní, (Jan Neruda)
  6. Romance o bledském zvonečku. (Otakar Mokrý)
  7. PRAPORY NAD PRAHOU. (František Kvapil)
  8. 7. Zpívej žalmy, hudej zvuky Páně, (František Sušil)
  9. U kostela. (Růžena Jesenská)
  10. LEGENDA O ROLANDOVĚ ROHU. (Antonín Klášterský)