Čtyři české znělky.

Josef Václav Sládek

Jsme děti věku, jenž svou bídou žije a nedbá minula, ni budoucnosti: vrtochy bláznů jsou mu předkův ctnosti a budoucnost? – bije se, jak bije! Nám k smíchu mužnost, vroucnost, poesie těch srdcí, jež tu tloukla v minulosti; – u žití stolu hoj, – teď my jsme hosti! žije mžik! – co v hrobě, si hnije! Ó pěvci, myslitelé, bojovníci, kdož pro tu svatou českou půdu žili a mřeli, – slyšte, s nestydatou lící, jak díme: My jsme všea nic, kdo byli! Ne! – my jsme pýr a mech a plevel měkký na balvanech, jež ční tu na vše věky! Jak balvany, sterými blesky zryté, však nepohnuté v sterých bouří sledu ční zvrhlým potomkům vstříc skutky dědů chmurné a velké, přísné, obrovité. – Kol nich obchází plémě žitím syté s tou hlavou pustou a s tím srdcem z ledu, s tou v ruce chabostí, plachostí v hledu a na čele znak hanbynepokryté! Kde kdys husitské pluky v boji stály, tam chabý vnuk se poličkovat dává, před každým šaškem trna v bázni bledé, a i když silným býti chce, – se šálí! Aj, žeť to české slunce zapadává a v něm se rdí jen balvany ty šedé! – Nás spasí jenom skutky, žádná slova s řečniště, z písní slok se řinou ne knihy, zpěvkrev musíme mít jinou, čím byla kdys, když vlast býti znova! Co hluchým stádům píseň Kollárova tvoří svět, jak Duch kdys nad hlubinou? svým líným krokem dál se stáda šinou v svůj osud, kdes na jatka řezníkova. Ach knihy, písně, umění a vzlety! – utopíme se v tiskařské černi. – Ó stokrát větší jsou divochů čety, jež s láskou k vlasti proti dělům běží; a jak tu bez knih, bez umění leží, v skosené žatvěrodné půdě věrni! Kdy přijde ten, kdo čerstvou krev a šťávu vlije v to mrtvé, omráčené tělo, krev žití v srdce, které věky tlelo, a přemýšlení zas v tu pustou hlavu? Kdy ten, kdo právo zas navrátí právu a křivdě ve tvář pěsť namíří smělo, a naše hadry v kmentu změní bělo a v cáry strhá pýchu zlatohlavu? – Kdy přijde ten, jenž s hrobů svalí kámen a v ruce blesk a v zraku božský plamen jak archanděl těch mrtvých svolá voje? Kdy přijde, v nás kdo vzkřísí v žití víru? – a po boji svůj lid v ovčinec míru uvede jako pastýř stádo svoje? –

Patří do shluku

národ, volnost, prapor, vítězství, český, vlast, svoboda, dějiny, heslo, bojovník

866. báseň z celkových 1358

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. ČESKÉMU DÁVNOVĚKU. (Eliška Krásnohorská)
  2. Z NAŠÍ DOBY. (Antonín Klášterský)
  3. LEGIÍM NAŠICH HRDINŮ. (Eliška Pechová-Krásnohorská)
  4. Květnové meditace z roku 1887. (František Serafínský Procházka)
  5. None (Rudolf Medek)
  6. Z EVROPSKÝCH ŽALMŮ (Otokar Fischer)
  7. 1791 – 1891 (Jaroslav Vrchlický)
  8. Nad listy Žižkovými. (Augustin Eugen Mužík)
  9. PÍSEŇ NÁRODNÍ. (Augustin Eugen Mužík)
  10. POLE KRVE (František Cajthaml-Liberté)