Ve hvězdné výši.

Josef Václav Sládek

Vznesl se básník do říše dumy, v soumraku zem jak se loučila s dnem, nad lidské trampoty a bolestí tlumy, jež chová žití v nitru svém. Lehký jak orel prostorem vzlétal výše a výš’ tam ve hvězdný svět, zlatý prach mlžin křídloma smetal a dále a dále spěl jeho let. Co mu je země? – pochmurná báje – co lidských srdcí do sterých ran? – v nebes chce nahlédnout odvěké taje a nestane dřív až u nebes bran. Kol něho mléčná dráha se vine, pod ním již svítí Orion a nad ním hvězdy zas jiné a jiné a letem závratným k nim cílí on. Výše a výše až ve hvězdy ony – a letem myšlénky jich dosáhl již; však nad nimi jiných zas miliony a bráně tajemství nebyl blíž. – V tom se u dveří komůrky jeho ozval tak divně žalostný hlas jak peruť ptáčete unaveného, když okna dotkne se v půlnoční čas. Otevřel dvéře, v sukénce chudé stálo tu děcko, vtělený žal, tvářičky ubledlé, ručky tak rudé a v očích ten slzí se proudící val. Postesklo žalostně a stichnulo rázem – do síně padal soumračný šer a básník v té chvíli vrátil se na zem jak bleskem sražen s nebeských sfér. Nevzalo chleba, když chtěl mu ho dáti, jen ze rtů ubledlých ozval se hles: „Nechte mne u sebe, chce se mi spáti, nechte mne u lidí alespoň dnes.“ Ó lidská bído, v podobě děcka, v podobě každé jak obcházíš zem, co je ta moudrost nebeská všecka, dokud ten stesk je v oku tvém! Tajemství nebes – co nám je vás třeba, dokud zde musíme v mrákotách žít, dokud zde nuzní nemají chleba, dokud zde trpící nemají klid! Té noci, jak děcko dřímalo v klidu, básník se v nebe nevrátil již – jen cítil jak k srdci tisk’ lidskou tu bídu, že k nebeským branám – je na zemi blíž.

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby)."

V této básni jsme nenašli žádná místa
V této básni jsme nenašli žádné osoby

Patří do shluku

hmota, bytí, vývoj, poznání, vesmír, kosmos, věčno, podstata, bytost, záhada

1014. báseň z celkových 1065

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. HVĚZDY. (František Kvapil)
  2. Na zemi tma a na nebi (Gustav Dörfl)
  3. NEZNÁMÉ KONČINY. (Růžena Jesenská)
  4. III. (V PAMÁTNÍK ASTRONOMA.) (Jaroslav Vrchlický)
  5. KRISTUS KRÁSY. (Antonín Sova)
  6. KDYŽ ZA SVOU HVĚZDOU JDEŠ... (Karel Babánek)
  7. XXII. Vzít život, jak je, proniknout jej cele, (Antonín Macek)
  8. V LOKTECH ZEMĚ (Jan Opolský)
  9. Do výšin nelze těžkou hmotu vzíti, ( H. Uden)
  10. Ultima Thule. (Jaroslav Vrchlický)