Dudy.

Josef Václav Sládek

Komu pán Bůh dudy dal, dudečky, ach dudy! kde je radost, kde je žal on je doma všudy. Zajde sobě na hory, do širého kraje, a kde zamknou závory, dětem, ptákům hraje. Dudy pevně připásá, ony mluví z ticha, u srdce to zajásá, u srdce to vzdychá. Což on dbá, když tu a tam nic nedají za to, nedají-li, dal on sám: veselost jak zlato. A když dudák rukou mdlou naposled je stiskne, než je pustí, zastesknou, – pak to za ním výskne.

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby)."

V této básni jsme nenašli žádná místa
V této básni jsme nenašli žádné osoby

Patří do shluku

dudák, dudy, dudat, zadudat, švanda, měch, zahrát, skočná, chasa, muzika

24. báseň z celkových 204

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. 26. V dalekém moři ostrov. (Karel Babánek)
  2. Švanda dudák. (Alois Vojtěch Šmilovský)
  3. ZA CHLEBEM. (Jan Psohlavý)
  4. V BOUŘI (František Šimeček)
  5. Návrat z hor. (Rudolf Pokorný)
  6. Pryč s pláčem. (Adolf Heyduk)
  7. Zamilovaní. (Adolf Heyduk)
  8. Na české hranici. (Emanuel z Čenkova)
  9. Švandovy dudy. (Ladislav Quis)
  10. Památka z pouti. (Adolf Heyduk)