JARO.

Josef Václav Sládek

PLN hořkosti a tísně jsem díval se v ten svět, a nebe bylo blankytné a luhy jeden květ. A slunko volně hřálo a zkvétal trn i hloh a v dáli kdes, jak skřivan sám, pastýřský zpíval hoch. Rci, co tě, duše, tíží? slyš, jaro dýchá kol, viz, jaro dýchá rozkoší, ó pohřbi ten svůj bol! Ó kam že mám jej pohřbít? vše vůkol krása, lad, kdo truchlí, v květ ho uložte, a nepřestane lkát. Mně kdes na pustém poli, kde slunce není svit, hrob vykopejte hluboký a tam naleznu klid. Tak někde na ústraní, kam nezní lidský hlas, ni ohlas smutků života, ni ohlas jeho krás. I usmálo se jaro: „Tak leckdos by si ved’! – a já ho přece naleznu – a v hrob mu hodím květ.“

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby)."

V této básni jsme nenašli žádná místa
V této básni jsme nenašli žádné osoby

Patří do shluku

tklivý, tón, teskný, zvuk, píseň, žalný, struna, vzdech, lkát, lkání

197. báseň z celkových 697

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Písni. (Adolf Brabec)
  2. Ty’s mně byla milá melodie (Jan Neruda)
  3. Mezi květy. (Hanuš Věnceslav Tůma)
  4. Dešťové krůpěje. (Jaroslav Vrchlický)
  5. Když šlo processí. (Xaver Dvořák)
  6. SÁM KLEČÍM JEŠTĚ. (František Kvapil)
  7. IV. „Jenž Tě, Panno, na nebe vzíti ráčil.“ (Xaver Dvořák)
  8. XLV. Na stráni pne se mohyla, (Gustav Pfleger Moravský)
  9. Je ticho kolem – (Xaver Dvořák)
  10. V STARÉ ALEJI. (Adolf Brabec)