JARNÍ POHÁDKA.

Josef Václav Sládek

LUKA jsou pestrá květnými stvoly, včely se rojí kol květných suků, skřivánčí píseň hlaholí poli, – podej mi ruku! Je mi zas jednou v duši tak volno, jak žal by nebyl v tom světě širém, vše, co kdy trpko a co kdy bolno, vyznívá smírem. Slyšíš ten vítr v korunách stromů? tak nám kdys šuměl pohádky svoje; však ty je poznáváš, ač dávno tomu, viď, duše moje! Co tenkrát pohádkou, stalo se skutkem a my ji prožili plnou a celou, tak ruku v ruce, radostí, smutkem pravou a vřelou. A teď, když dospěla k loučení chvíli, ač trochu tesknoty v tom jejím zvuku, viď, že ji doslechnem, jak jsme ji snili! – Podej mi ruku.

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby)."

V této básni jsme nenašli žádná místa
V této básni jsme nenašli žádné osoby

Patří do shluku

jaro, vzpomínka, mládí, květ, vesna, kvést, zkvétat, jarní, rozkvést, jeseň

262. báseň z celkových 680

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Duma nad založeným květem. (Adolf Heyduk)
  2. V ROZPUKU. (Josef Václav Sládek)
  3. Bázliv v proud se blaha dívám (Jan Neruda)
  4. KVĚT A PLOD (Jaroslav Vrchlický)
  5. JARNÍ. (Antonín Klášterský)
  6. PŘÁNÍ (Jaroslav Vrchlický)
  7. Jaro duše. (Jaroslav Vrchlický)
  8. MLADÉ DÍVCE. (Adolf Brabec)
  9. SVÉ ŽENĚ. (Bohuslav Květ)
  10. Dost! (Adolf Heyduk)