SVÉ DCEŘI.

Josef Václav Sládek

TEN úsměv mladých líček růžových svál s mého čela každou těžkou chmuru, jak na jaře když dechne smavý jih. – A jako skřivan vzletí do azuru a kvítek nad šedivou zemskou kůru, své třpytně porosené lístky zdvih’, tak vše, co dávno mrtvo v prsou mých, tou září vzkříšení se nese vzhůru. Co moje naděje jsou ztracené? – Stesk utichá; v den tvůj zas cítím víru té červánkové zoře záchvěvem; a na mé líci, náhle zrosené, v mé pozdní zimě, tichý úsměv smíru se druží s mladým jara úsměvem.

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby)."

V této básni jsme nenašli žádná místa
V této básni jsme nenašli žádné osoby

Patří do shluku

podzim, jeseň, podzimní, vzpomínka, listí, teskný, smutek, zašlý, zapadlý, chlad

594. báseň z celkových 1353

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. báseň bez názvu (Karel Babánek)
  2. Duma listopadová V. (Adolf Heyduk)
  3. Duma při pálení veršů. (Adolf Heyduk)
  4. MNĚ NA ROV RŮŽÍ NEDÁVEJTE... (Josef Kalus)
  5. NA JAŘE. (Irma Geisslová)
  6. Andante. (František Táborský)
  7. Píseň. (Bohdan Kaminský)
  8. S PADAJÍCÍMI KVĚTY. (Jan Červenka)
  9. Hlasy v šeru. (Josef Kuchař)
  10. Píseň podzimní. (Bohdan Kaminský)