TOUHA.

Josef Václav Sládek

TOUHA.
A touha trvá, dokud trvá žití. – Jen mrtví v hrobě leží bez přání, však živé každý úder žilobití od mety k metě dále pohání. Jeť život životem jen v doufání; to chléb, jenž hladovící duši sytí, toť onou bájnou Ariadny nití, jež bludištěm nás vede ve tmáni. 353 A na konec, když slzou skropená již hořkne v ústech poslední nám skýva a noha zemdlí trním zraněná, na neznámého moře pustém lemu si mlčky usednem. Však touha zbývá, kams přec jen doplout k břehu vzdálenému.