Hudba srdce.

Josef Václav Sládek

Slyš hudbu světa: z pod mraků zní valných, když v zlaté struny blesku vichr bije, zní mořem hluboká jak symfonie a bouří lavinou s hor boků skalných. Zní nocí v slavíkových písních žalných a stýská metlicí, jež hroby kryje, a v propast žití dechem poesie jak ohlas padá hudby světů dálných. Leč hudba jiná, než jí zvučí chrámy, než nástroj mistrův kdykoliv jí zněl, chví bez slov, tonů srdce hlubinami zlozvukem ostrým spějíc do pekel a harmonií až v andělské trůny. Co jest ten nástroj? – kdo mu sáhá v struny?

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby).

V této básni jsme nenalezli žádná místa
V této básni jsme nenalezli žádné osoby

Patří do shluku

zvon, varhany, zvuk, znít, hlahol, ston, zvonice, tón, žalm, chorál

158. báseň z celkových 531

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Pražské zvony. (Emanuel Miřiovský)
  2. Varhany. (Jaroslav Vrchlický)
  3. KDYŽ VÍTR LKÁ. (Adolf Brabec)
  4. VZKŘÍŠENÍ. (Xaver Dvořák)
  5. Zvony. (Emanuel z Čenkova)
  6. VĚČNÁ PÍSEŇ. (František Serafínský Procházka)
  7. Quies. (Jaroslav Vrchlický)
  8. NETOPÝŘI (Jan Opolský)
  9. Harmonie. (Adolf Brabec)
  10. II. Jak bouř, kdy řádí na horách, (Jaroslav Vrchlický)