Píseň.

Josef Václav Sládek

Zasvitlo slunko na luh i les a zlatí pole i lada, mně také jeho záře dnes tak hluboko do duše padá. Všude je takový nebeský klid, vše kvete, plesá a jásá, mé srdce, mé srdce, nač tesklivu být, tvá též je všecka ta krása! A byť to bylo jen na krátký mžik, jen úsměv, o němž se snilo, – ó slunce, ó kráso, i za sen měj dík, v němž chvilku tak blaze se žilo!

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby).

V této básni jsme nenalezli žádná místa
V této básni jsme nenalezli žádné osoby

Patří do shluku

vzpomínka, odříkání, touha, mládí, sen, beznaděj, zapomnění, smutek, vzpomínat, teskný

28. báseň z celkových 1094

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Marii. (Jaroslav Vrchlický)
  2. PÍSEŇ ŽIVOTA (Karel Babánek)
  3. Malý román. (Jaroslav Vrchlický)
  4. Mé srdce bdí. (Xaver Dvořák)
  5. TY LETNÍ VEČERY... (Josef Rosenzweig-Moir)
  6. Dětské sonety. (Xaver Dvořák)
  7. Ve druhém jaře. (František Serafínský Procházka)
  8. COŽ PLATNY... (Bohdan Kaminský)
  9. Zklamání. (Boleslav L. Černý)
  10. Když slunka úsměv zlatý... (Josef Kalus)