VICHŘICE DUCHŮ.

Antonín Sova

VICHŘICE DUCHŮ.
Bouřlivé tažení duchů vichří před revolucí... Zoufalý výkřik lidstva krví chce kvést... Říše když nejvíce hnijí, nejvýš kdy vstávají mocní, nejníž kdy zdupáni bídní, rebell se rodí: Kristus jde nebezpečný, Kristus jde paradoxní, zachránit přichází Kristus znehodnocené... Století každé rodí nové své apoštoly. Bouřlivé tažení duchů nekončí nikdy... Bouřlivé tažení duchů do moří třískne a pouští, roznese hlasy a v města smrdutá zahřmí... 17 Hravé je v děsnosti svojí. Vyzdvihne spodní vrstvy na svoje ramena vzdušná, vztyčená mžikem, – kropenky, kaditelnice, ornáty s tiarami, trůny a jablka říšská do prachu srazí, s pomazaných hlav smete koruny, zašlape k zemi, krvavé hlavy s nimi, i vražd jich systém... Utichne potom... Spousty prohlíží ironicky... Budoucích dnů zisk ztrátami předešlých dnů zváží... 18