ŽIVOT.

Antonín Sova

Hoch s dívkou v lásce k životu šli v kraje světa vylákáni... Den vzbouzel se pln výskotu a věže kývly v mlze ranní. Šli, za ruce se chopili a tiskli si je na krev prudce, že hořely jak plameny, až bez vlády ty sklesly ruce... Milencům bylo sladce jít a všude vidět kouzla jiná, z pramenů křišťálových pít a hledat místa hájů stinná, den každý připoutal je víc, až nemožno je rozpoutati, to byly dny tak opojné, ty, jež se nikdy nenavrátí... Pak dozrál čas... I obvyklá rtů vůně prudká umdlívala... Kams duše hlouběj' pronikla, své touhy dávné potkávala. Pak ruce sáhly po práci a rozum píď si hledal půdy, kout chudobný dost k životu a k umírání stejně chudý... Když dán byl život potomkům a sny se v činy vtělit měly, na výboj duch vstříc kráčel dnům, odvážně smutkům čelit smělý ne pro svou radost, pro svůj žal, však pro žal, radost všechněch lidí, již stáli v bázni před setbou a mlčky čekali, co sklidí... A zkalenými okny dnů zřít bylo ve svět otevřený, kde kletby mužů hořce zní a otročící žaly ženy, kde smutek všeho obnažen, i bolest ran, jež lidstvo hostí, ta bolest vlastních poznání a zhořklých dávno zkušeností... Je třeba bít se, potýkat se zjevným zlem i tajnou mocí. Je třeba tmě se posmívat a světlo tyčit do tmy noci. Sny o převratech probouzet a připravovat věky příští a zadržovat ruce těch, jichž rány vztekle vzduchem sviští...

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby).

V této básni jsme nenalezli žádná místa
V této básni jsme nenalezli žádné osoby

Patří do shluku

viditelný, mystický, tajemný, tajemství, vegetace, tisíciletí, mlčení, magický, závrať, agonie

785. báseň z celkových 1655

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. MŮRA. (Antonín Sova)
  2. BALLADICKÁ BÁSEŇ O MARCELE Z TOHOTO SVĚTA. (Antonín Sova)
  3. Ó, ŠKODA LÁSKY! (Antonín Klášterský)
  4. Návrat (Rudolf Medek)
  5. O Minulá, když smrti věčný passát... (Otokar Březina)
  6. KVĚTINY A ŽENY. (Zikmund Winter)
  7. PŘÁTELSKÁ SONATA. (Antonín Sova)
  8. Hymnus kraji mé touhy. (Karel Nejč)
  9. JARO A VĚČNO. (Zikmund Winter)
  10. SLUNCE. (Antonín Sova)