PROMĚNY

Antonín Sova

Zase jsem samotou v lese, nad níž hodina stojí, stromy šumějí vysoké, pramen světla se bojí, ozvěna padá jak s výše do hloubi skal. Někde divoký holub zavrkal, stíny měří dálku a letí přes neznámé světy a přes staletí. Ale najednou jako pod útoky dobrodružných pracovníků, jichž slyším kroky, v samotě ozvou se hlasy, stromy se kácejí, skály srovnány se zemí, koleje zkříží se, kouře vše zkálí, a už město hřmí ve mne, náhle jež vyrostlo ze samoty včerejší, v plameni oken sklo vzhoří, stromy schnou v útoku živočišném a chví vše se napjetím, očekáváním, objevy.

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby)."

V této básni jsme nenašli žádná místa
V této básni jsme nenašli žádné osoby

Patří do shluku

viditelný, mystický, tajemný, tajemství, vegetace, tisíciletí, mlčení, magický, závrať, agonie

1291. báseň z celkových 1655

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Já pustou šel cestou. (Karel Nejč)
  2. Němý smutek. (Bohuslav Květ)
  3. Ve skalní sluji. (František Taufer)
  4. V.   VYPRÁVĚNÍ PO KRÁSNÉ NOCI. (Richard Weiner)
  5. ZBLOUDILÍ. (Xaver Dvořák)
  6. Dar země. (František Taufer)
  7. Podzim mládí. (František Sís)
  8. SAMOTA (Antonín Sova)
  9. PLANOUCÍ TVÁŘ (Rudolf Medek)
  10. Píseň boru. (Karel Dostál-Lutinov)