KRUTÉ JARO

Antonín Sova

Za lesem střechy domků zavál sníh v hlubokém dole. Dětí svých prvních, že marně vzešly, litují louky a pole. Obloha visí, jdou olověné, těžké jdou, těžké mraky. Gigantických jak uzřel bys křídel spouštět se na zem ptáky. Hladovou matkou je kruté jaro, v náruč, co zrozeno, svírá: travky a letorosty a kvítky, brouky, ty předčasných slunných dnů zvídky, přepadá, vraždí, sžírá.

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby)."

V této básni jsme nenašli žádná místa
V této básni jsme nenašli žádné osoby

Patří do shluku

jaro, vzpomínka, mládí, květ, vesna, kvést, zkvétat, jarní, rozkvést, jeseň

535. báseň z celkových 680

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. HLASY Z ÚDOLÍ (Antonín Sova)
  2. Mráz. (Adolf Heyduk)
  3. Vánoce 1918. (Bohuslav Květ)
  4. Sonet – epilog. (Josef Svatopluk Machar)
  5. V jižním dechu. (Alois Škampa)
  6. DLE PTÁKŮ. (Antonín Klášterský)
  7. KVĚTY MLADOSTI. (Josef Václav Sládek)
  8. JARNÍ. (Bohuslav Květ)
  9. MLADIČKÉ JARO. (Bohuslav Květ)
  10. V LET! V LET! (Antonín Klášterský)