VÝSTRAHY

Antonín Sova

Když s Mamonem sňatkem se spojila Rozmařilost, zplodila tvora. Ten neměl co jíst a v buřiče vzrost. Z tak nezdařených rodičů revoluční snil syn, buď zničit neb zmocnit se všeho, co naloupeženo z vin. Vždy vídával matku a otce jen s brilanty na rukou jít z brlohu svého, kde pracovat musil na , – neb hnít a na revoluci myslit a plížit se v zadu jak stín. Tak celý rod revoluční ta strašidla Mamonu zrodila, by vlékla je na pranýř svojich zákonů. Syn viděl v matce své nestoudné vyzývavou jen ženu démanty, zlatem a hedvábím k patám ověšenu, jak kráčela ulicemi, vztyčenou, mrtvolnou hlavu a revoluční jak černou vzpěnila všude krev, kdy za sebou vlečku táhla, závisti vřavu, a vysoko mířil k pomsty a odplaty vášnivý řev, synrevolučník jíž tváří v tvář proti octl se v davu. Pak vida-li otce, zloděje, miliony jenž krad, leč ruce jak Pilát vždy myl si, co nečest on trpěl a hlad, tu vehnán byl poprve proti otci s tahouny, když na voze ze zlata okázale jej vezli, jak dal si jej ulíti s děly vpředu a s děly vzadu a postřeh’, jak dráždí dav, vztyčenou do dlaně hlavu, zhrdavým cynismem vždy, co oni jak mouchy již lezli. Tu takové matkyženy a otcizloději když do chrámů vešli, kde modlili se, by později se stali s přetvářkami starých zvyklostí nehodni Sedmibolestné a Kristovy milosti, tu rostla již v nesmírno Revoluce, šla Revoluce již přes církev, přes chrámy, přes fary, a přes hrady, zámky a paláce, a přes všechen starý pořádek prastarý vsí, domů a polí a měst, do jiné lásky a do práce vháněla lidstvo svou zdvihnouc pěst, neb hrozně vše přešlé tlelo jak na poli hnijící mrtvoly. A ženy s brilianty, hltavci zlatem choří, naposled, naposled výstražné ohně Revoluce vzplát postřehli, v koutech světů na majácích moří a na věžích, křižovatkách telegrafních sítí, jak hrozivě svítí a ozařuje jejich prsty a ruce, neb celý již v plameni svět. Tu v Evropě, v Asii tam, tu v Australii, tu v Africe, Americe, tam na všech ostrovech oceánů, v prerii semena vzpoury již do půdy zapadly. Hlas polnice proti mamonu revolučně slyš dout. Neb nedbá již soudu nebes, kdo pozemský konat jde soud.

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby)."

v básni jsme nalezli 4 místa, v básni jsou označena takto
V této básni jsme nenašli žádné osoby

Patří do shluku

francie, veličenstvo, napoleon, tuilerie, císař, revoluce, bourbon, paříž, rus, robespierre

383. báseň z celkových 535

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Abbé Prévost. (Jaroslav Vrchlický)
  2. V PODSVĚTÍ 1915. (Josef Svatopluk Machar)
  3. FRIEDRICH GENTZ. (Josef Svatopluk Machar)
  4. GENERÁL MAURICE PELLÉ. (Josef Svatopluk Machar)
  5. OSUD (František Gellner)
  6. EYLAU. (Josef Svatopluk Machar)
  7. Z DENÍKU Mlle DE T... (Josef Svatopluk Machar)
  8. 18. ÚNORA 1905. (Josef Svatopluk Machar)
  9. VII. VLASY. (Josef Svatopluk Machar)
  10. EROTIKA VE STILU DOBY. (Josef Svatopluk Machar)