Když s Mamonem sňatkem se spojila Rozmařilost,
zplodila tvora. Ten neměl co jíst a v buřiče vzrost.
Z tak nezdařených rodičů revoluční snil syn,
buď zničit neb zmocnit se všeho, co naloupeženo z vin.
Vždy vídával matku a otce jen s brilanty na rukou jít
z brlohu svého, kde pracovat musil na ně, – neb hnít
a na revoluci myslit a plížit se v zadu jak stín.
Tak celý rod revoluční ta strašidla Mamonu
zrodila, by vlékla je na pranýř svojich zákonů.
Syn viděl v matce své nestoudné vyzývavou jen ženu
démanty, zlatem a hedvábím k patám až ověšenu,
jak kráčela ulicemi, vztyčenou, mrtvolnou hlavu
a revoluční jak černou vzpěnila všude krev,
kdy za sebou vlečku táhla, závisti vřavu,
a vysoko mířil k ní pomsty a odplaty vášnivý řev,
syn – revolučník jíž tváří v tvář proti ní octl se v davu.
Pak vida-li otce, zloděje, miliony jenž krad,
leč ruce jak Pilát vždy myl si, co nečest on trpěl a hlad,
tu vehnán byl poprve proti otci s tahouny,
když na voze ze zlata okázale jej vezli,
jak dal si jej ulíti s děly vpředu a s děly vzadu
a postřeh’, jak dráždí dav, vztyčenou do dlaně hlavu,
zhrdavým cynismem vždy, co oni jak mouchy již lezli.
Tu takové matky – ženy a otci – zloději
když do chrámů vešli, kde modlili se, by později
se stali s přetvářkami starých zvyklostí
nehodni Sedmibolestné a Kristovy milosti,
tu rostla již v nesmírno Revoluce,
šla Revoluce již přes církev, přes chrámy, přes fary,
a přes hrady, zámky a paláce,
a přes všechen starý pořádek prastarý
vsí, domů a polí a měst, do jiné lásky a do práce
vháněla lidstvo svou zdvihnouc pěst,
neb hrozně vše přešlé tlelo jak na poli
hnijící mrtvoly.
A ženy s brilianty, hltavci zlatem choří,
až naposled, až naposled
výstražné ohně Revoluce
vzplát postřehli,
až v koutech světů na majácích moří
a na věžích, křižovatkách telegrafních sítí,
jak hrozivě svítí
a ozařuje jejich prsty a ruce,
neb celý již v plameni svět.
Tu v Evropě, v Asii tam, tu v Australii,
tu v Africe, Americe,
tam na všech ostrovech oceánů,
v prerii semena vzpoury již do půdy zapadly.
Hlas polnice proti mamonu revolučně slyš dout.
Neb nedbá již soudu nebes, kdo pozemský konat jde soud.