Studie.

Antonín Sova

..... Eh, to hnízdo, Řinčela tam okna dostavníků příjezdem. Ty vybledlé, třesavé květiny tam odpoledním sluncem sálaly! Náměstí s pitvornýrni pomníky, ta temná podloubí, kde oleandry stávaly, kde zřídka cizinec rozplašil hejno holubů, na dlani zrovna leží přede mnou. I onu jizbu nízkou, skříně červotočivé, tu celou zbídačelou rodinu zřím dosud, jak plahočila se za soustem, slyším ji. A mezi tím vším za záclonou růžovou můj stolek studijní v špinavém koutě s tím odlepeným, voskovaným plátnem... Takoví lidé byli: „Měšťan“, říkal si, on, schudlý, žluče plný ničema, jenž blabolil jak anarchista zavilý, žvanivý stařec, smutný, posupný. A žena jako fena štěkavá večery prokázala, kávu srkajíc: „Hle, kdybys práci hledal! Všechny vyjídáš!“ Jen dcera jejich, svadlá, chorá osoba s jakýmsi drahým jí, záhadným člověkem v tu dobu s útěžkem, s jakýmsi člověkem, jenž nepřicházel po tu celou dobu, o němž se mluvívalo pouze tenkráte, když „nestydo!“ jí všichni spílali, ta choulila se mlčky k svému stroji a práce těžce od ruky jí šla. Měla tak drsné, v kroužcích nepoddajných se vlnící, ne z jejich rodu vlasy, tak vzácné vlasy! pleť popelavě hedvábnou a suchou, mdlé, velké oči nevyspalých žen, jež barvívaly stíny dojmů prchavých. Zde smutek rozporů slabochů duševních tok nelogický valil... Jak jí popelavá pleť hořela vždy studem! A jak velké slzy se zavěsily na víčka, když v přítomnosti mé ten „měšťan“ s pathosem ztučnělých herců zasyčel častokrát: „Neznám tě, nestydo!“ – a dále bral ty její groše krvavé. –

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby).

V této básni jsme nenalezli žádná místa
V této básni jsme nenalezli žádné osoby

Patří do shluku

petřín, ulice, nábřeží, hradčany, chodník, dlažba, svítilna, ulička, chodec, okno

344. báseň z celkových 552

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. LETNÍ KRAJINA (Stanislav Kostka Neumann)
  2. Ze zápisků zapomenutého. (Ferdinand Tomek)
  3. ZE VZPOMÍNEK. (Karel Václav Rais)
  4. Květnová reverie. (Antonín Sova)
  5. VIATICUM. (Jaroslav Vrchlický)
  6. ZAVŘETE OKNA! (Karel Dostál-Lutinov)
  7. I. Mží... Dlažba mokrá... Střechy jen se lesknou. (Jaroslav Vrchlický)
  8. báseň bez názvu (Antonín Sova)
  9. VÝHLED Z DÍLNY BÁSNÍKOVY. (Emanuel Čenkov)
  10. Bílý holub. (Jaroslav Vrchlický)