Mně stesklo se po máku červeném...

Antonín Sova

Obrovský palouk v slunci zvadal k podzimu a čápi táhli nad ním. Stromy svlékaly se z žlutohnědých kostýmů. Vichřice třesavé a prudké úhozy jak starci za nocí sténali, šeptali, co bdí při lampách v nudě nervosy. Mně stesklo se po máku červeném, mně stesklo se. Po nebi žeravícím blesky a bouří schlazeném, když po divokém vytí vod se dní žlutavé světlo nad paloukem spícím, nad zlatem žit v nádheře poslední!...

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby).

V této básni jsme nenalezli žádná místa
V této básni jsme nenalezli žádné osoby

Patří do shluku

podzimní, vzduch, obzor, mlha, topol, žlutý, alej, ticho, pěšina, mha

422. báseň z celkových 1068

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. VEČERNÍ KRAJINY. (Jaroslav Vrchlický)
  2. PODZIMNÍ NÁVŠTĚVA (Antonín Sova)
  3. ZÁZRAČNÝ PRAMEN (Antonín Sova)
  4. DUBNOVÉ SCHERZO (Stanislav Kostka Neumann)
  5. JITRO. (Karel Červinka)
  6. báseň bez názvu (Karel Leger)
  7. NA CESTĚ Z BAŽANTNICE. (Karel Červinka)
  8. PÍSEŇ ÚLEVY. (Karel Červinka)
  9. PROCHÁZKOU. (Adolf Brabec)
  10. CESTOU Z MNÍŠKU NA SKALKU. (Emanuel Čenkov)