SLOKY.

Antonín Sova

Roste z noční tichosti v duši lidská, silná víra, ale srdce pocit svírá křehkých, lidských bytostí. Mezi bohem, satanem stálá vůle, stálé chtění, věčně neuspokojeni stojíme tu s činem, snem. V duších kdesi výšemi tisíce hvězd modrem blýská. Ale srdce hmota stiská, nízko vleče po zemi...

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby).

V této básni jsme nenalezli žádná místa
V této básni jsme nenalezli žádné osoby

Patří do shluku

hmota, bytí, vývoj, poznání, vesmír, kosmos, věčno, podstata, bytost, záhada

142. báseň z celkových 1065

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. HVĚZDY. (František Kvapil)
  2. Ultima Thule. (Jaroslav Vrchlický)
  3. Dobro. (Augustin Eugen Mužík)
  4. Do výšin nelze těžkou hmotu vzíti, ( H. Uden)
  5. SMUTNÁ DUŠE – VEČER HVĚZDNATÝ. (Jan Wojkowicz)
  6. XVIII. Když juž hrdý rozum víře (Jaroslav Vrchlický)
  7. NOTTURNO (Jan Wojkowicz)
  8. LV. Takť člověk ve svém blouznění: (Vítězslav Hálek)
  9. Hymna lásce. (Augustin Eugen Mužík)
  10. Já viděl... (Augustin Eugen Mužík)