ZÁPAD

Antonín Sova

Sám vyšel jsem si do polí. Vstříc šuměly mi topoly, den že byl ve sklonu, v tichém stonu v něm rozlily se zvuky zvonu, pár měkkých zmlkajících tónů, letících echem v náhlém skonu přes keře, stromy, přes stvoly, hasnoucí hloubkou údolí. I měsíc bílý jako sníh se přišel dívat v oblacích, jak slunce zvolna v bezdnu mizí. – To jako ženy bílá skráň by s věčnou touhou zřela naň. Však poutník zmizel, věčně cizí.

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby)."

V této básni jsme nenašli žádná místa
V této básni jsme nenašli žádné osoby

Patří do shluku

zvon, varhany, zvuk, znít, hlahol, ston, zvonice, tón, žalm, chorál

24. báseň z celkových 531

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Blánické zvony. (Jaroslav Vrchlický)
  2. SAMOTA. (Karel Červinka)
  3. XXIX. Celý kraj byl sluncem zalit, (Jaroslav Vrchlický)
  4. Pastýřova nedělní píseň. (Ludvík Uhland.) (Josef Kuchař)
  5. V duši stály hnědé stíny, smutně hlavu klonící, (Jiřík Luděk Moravský)
  6. Nedělní jitro. (Ferdinand Tomek)
  7. ANDĚL PÁNĚ. (Marie Čacká)
  8. ZVONŮM NA BÍLOU SOBOTU. (Antonín Klášterský)
  9. POZDRAV. (Louis Křikava)
  10. Jako poutník k svaté hoře (Adolf Heyduk)