Ticho pastvin.

Antonín Sova

Jsou tiché pastviny z večera ku podzimi, z par sosny kývají větvemi prořídlými, z trav žlutých, vymetlých zří ocún zádumčivý a šípků opadlých řad zakrslý a křivý. Pýchavky hnědavé pukají pod stád kroky, jež líně domů jdou se zpocenými boky. Kouř z nozder do vzduchu se valí polí šerem, kam bílý luny srp se dívá před večerem. Vše lehce vlní se, kaluže zamrzají, led jemný potáhnul močály v ztichlém kraji, jak hřbitov obrovský pahorky na obzoru se v dumách zdvíhají za rámem bílých dvorů. Je ticho... Dýmavé zříš páry jen, zříš stíny, jen žluté kaluže v rozlehlém svahu hlíny; však náhle jako z mlh a blízkých horských tesů jak výstřel jakýsi by zahouk’ z hlubin lesů. Tak někdy za ticha též často stává se mi, jak výstřel v duši mé by vzbouřil klid můj němý, že cos tam umírá, já vždycky pozoruji v bludišti myšlének, v tmách prohlubni a sluji.

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby)."

V této básni jsme nenašli žádná místa
V této básni jsme nenašli žádné osoby

Patří do shluku

podzimní, vzduch, obzor, mlha, topol, žlutý, alej, ticho, pěšina, mha

6. báseň z celkových 1068

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. báseň bez názvu (Karel Leger)
  2. Nádražní vrabci. (Antonín Sova)
  3. NA KONCI MĚSTA (Antonín Sova)
  4. Krajina u Labe. (Antonín Klášterský)
  5. Moje jaro. (Emanuel z Čenkova)
  6. Siesta. (Otokar Březina)
  7. XIX. V žluť západu den nad modrým jde lesem. (František Leubner)
  8. V pohodě jara. (Antonín Klášterský)
  9. VEČERNÍ KRAJINY. (Jaroslav Vrchlický)
  10. KVĚTEN (Antonín Sova)