ORLÍ JÍZDA.

Antonín Sova

Sedněme si na oblaka... Nejdále přec ujedem. Nemožnosti křísit láká, nepřehledná vábí zem. Příkrá kynou horská sedla děsí tmavé soutěsky. – Nad zemí jak noc se zvedla, v hloubce vod zříš záblesky, světel mživé dlouhé šňůry křižují zem celou s hůry. Oblaka hřmí po vichřici nad skalami, nad lomy... Jsou to zvuky, strom jak čnící ve výškách se rozlomí... Plujem:... skály, břehy, moře... Prometheus? – Kvílí kdes... Jeho věčné slyšet hoře, sup je vztyčen nad útes, hlavu zdvihne a zas klová, zobec zatne, a zas znova... Plují oblaka a letí, věky mizí pod nimi, jeden věk a druhý, třetí od jar zkvetlých do zimy, mají lehkost křídel ptáků, mají tichost duchovou, tančí oblak po oblaku ve dne, v noci, světlem, tmou, prosyceny vůní lesů, vlhkých luk a horských tesů... Chatrč dřímá... Rybník... Vrby... štěkne pes... Zní dětský kvil, vesnice se v dálce hrbí, mraků stín ji přepůlil. Obilná se mění role, tančí slunce se stínem; obrovská hřmí města dole v zmatku, řevu jediném; oblaka dál musí plouti, plachty věčnem rozepnouti... Pak se mění scenerie... Ve výškách je všecko sen. Sisyfos však dole žije dávno s bohy znesvářen... Chytrý Sisyfos. Tam válí s obrovských hor balvany. Věčná žízeň, ta ho pálí, nikde léků na rány... Balvan padá, rve a drtí... Padá, ale neusmrtí. – Jezera, jsou dole slaná... Někde Betlém v ústraní. – Pomůže ta kopím rána? Kříž, jenž v zem se uklání?... Nastane-li zkonejšení? Kristus neví, váhá... sní... váhá... to je hrozné snění v Getsemanu poslední... V slávě umřít... V slávě vstáti... Může to cos lidstvu dáti?... Orlí touhy k výším plují, dole potlačen je smích... Z vlčích jam, hle, světélkují oči zlé a jejich hřích... Oblaka jsou lehká snění do neznáma plující, oblaka jsou zapomnění ve výškách let tlumící, oblaka jsou touhy věčné, vznícené a nekonečné... Rozžhaveny sluncem letí, věky mizí pod nimi... Jeden věk a druhý, třetí od jar zkvetlých do zimy... Tragiku kdos dole hraje. – Orli blouzní o výši... Bolest dole v srdcích zraje, ale jak se utiší?... V slávě umřít... V slávě vstáti... Může to cos lidstvu dáti?...

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby)."

v básni jsme nalezli 1 místo, v básni jsou označena takto
V této básni jsme nenašli žádné osoby

Patří do shluku

viditelný, mystický, tajemný, tajemství, vegetace, tisíciletí, mlčení, magický, závrať, agonie

1061. báseň z celkových 1655

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. VEDRA. (Otokar Březina)
  2. CHÓR JARNÍCH VOD. (František Taufer)
  3. V BOUŘI. (Josef Lukavský)
  4. PŘED ROZKVĚTEM. (Antonín Sova)
  5. LETNÍ VEČER. (Zikmund Winter)
  6. ZRÁNÍ. (Antonín Sova)
  7. ŠŤASTNÍ. (Otokar Březina)
  8. X. Jsou lesy, daleké, tesklivé, klečící lesy, (Karel Hlaváček)
  9. Podzim mládí. (František Sís)
  10. NOTTURNO (Zikmund Winter)