ZIMNÍ DEN

Antonín Sova

Pojď, zimní dne, led sluncem hoří, kraj zameten je vichřicí a pole, lesy v jednom moři se slilo na hlaď jiskřící. Uspaná sotva stébla vlají, síť, metlice a rákosí, duhami na nich kapky hrají, když boží dech je zarosí. Vsi okna mrazem rozkvétají a sníh se práší větrem hnán. Kdos jde. A z lesů pozvedají se zvolna těžká křídla vran. To slétá večer, v zlatožhavou západu výheň zapředen. A v koutě odloučeném v tmavou se kuklu vpřádá bílý den.

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby)."

V této básni jsme nenašli žádná místa
V této básni jsme nenašli žádné osoby

Patří do shluku

závěj, sníh, sněhový, zimní, mráz, jíní, zima, saně, vločka, umrzlý

332. báseň z celkových 650

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Duma o Meluzině. (Adolf Heyduk)
  2. Chata. (Matěj Anastazia Šimáček)
  3. Přemoženi. (František Táborský)
  4. XLIX. Ticho! Čas se připozdívá, (Vítězslav Hálek)
  5. Vánoce. (Jaroslav Vrchlický)
  6. VI. Smutno, teskno v širém kraji. (Herma Pilbauerová)
  7. NAROZENÍ PÁNĚ. (Antonín Sova)
  8. Sníh. (František Taufer)
  9. I. Byla to zima překrásná! (Jan Neruda)
  10. V. Jde zima, jde. – Strom holý k nebi pne se, (Herma Pilbauerová)