HLOUB, DÁL...

Antonín Sova

Když nejvíc chorobné mé duše obrovskou skepsí chladne žár a rozum předhání mi suše mé tvořivosti skrovný dar, vše, rozbité mé vědomosti, svět malý mře mi v nízkých snech, jež se slepou jen střízlivostí přijímám v ztuchlých čtyřech zdech: Vytržen z této země půdy kdes ti cizích bych toužil žít, jen z dálky cítit vonět hrudy a události slyšel hřmít! Tam v bojích mocných, cizích duchů v poznání nových, lidských snah bych rozpoznat chtěl, v našem vzduchu co mrtvo spí již na marách, co hnije již, co žít má dále, co vzkřísit a co zardousit! Zda v prostoře té země malé i mne již zchvátil hnití klid?

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby).

V této básni jsme nenalezli žádná místa
V této básni jsme nenalezli žádné osoby

Patří do shluku

střet, léno, um, onyx, sol, pól, mim, ká, nard, směnit

440. báseň z celkových 454

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Sám nad životem. (Jaroslav Vrchlický)
  2. MODLITBA ZA MRTVÉ. (Antonín Klášterský)
  3. Svou knihu srovnal jsem a zamyslil se nad ní. (Jaroslav Vrchlický)
  4. Příroda člověku. (Jaroslav Vrchlický)
  5. báseň bez názvu (Stanislav Mráz)
  6. báseň bez názvu (Stanislav Mráz)
  7. VZKŘÍŠENÍ. (Jaroslav Vrchlický)
  8. X. SOBĚ. (Jaroslav Vrchlický)
  9. Fine. (František Švejda)
  10. ZAJATEC. (Zikmund Winter)