Letní myšlénka.

Antonín Sova

V žhavém letním slunci celý dlouhý obzor leží, kolik mil se kamsi táhne, v nekonečno, zdá se, běží. Keř jen, strom a štíty chalup nad vlnami klasů trčí v mdlém a parném vzduchu, jenž má dneska tolik jasu. Dál jdeš ze vsi luhem, vrby nehnuly se vanem, vyschlý potok v travách umdlel mlčenlivým, letním ránem. Zrnka písku plála jak zrak rozumný a živý a stvol květin každý v světlo rozevřel svůj kalich snivý. Jak by napínala země sluch a zrak tu v snění, zda již řinkne kosa v poli prvý signál podjesenní.

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby)."

V této básni jsme nenašli žádná místa
V této básni jsme nenašli žádné osoby

Patří do shluku

podzimní, vzduch, obzor, mlha, topol, žlutý, alej, ticho, pěšina, mha

430. báseň z celkových 1068

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. SLUNEČNÝ DEN (Antonín Sova)
  2. DEN. (Jan Červenka)
  3. PO SLUNNÉM DNU (Antonín Sova)
  4. KRAJINA ČESKOMORAVSKÉHO POHOŘÍ (Antonín Sova)
  5. Od lesů plovou hejna vran... (Stanislav Kostka Neumann)
  6. Česká vesnice. (Bohdan Kaminský)
  7. KLID PASEK. (Karel Červinka)
  8. V HLUBINÁCH LESA. (Antonín Klášterský)
  9. Sloky. (Antonín Sova)
  10. Partie ze Stražiště. (Antonín Sova)