Nad starým autorem.

Antonín Sova

Je skála, jež má strmé srázy, kam žlutý slunce lesk se chyt’... Té staré duši jedno schází: na rozhýčkané nervy bít... A přec z té děsné jámy žití, kde plesnivící stojí vzduch, tu v křídla tvá se vítr chytí, kams v šířce volné ztracen duch. Již lišejníků vlny šedé pokryly onen skalní hrot, tu neznámé jsou květy bledé, a naivní dole teče brod. Tu scenerií divnou táhne pár havranů a sosen tlum pod létem věčným, svadlým práhne, a z mody vše tvým zdá se snům. Však v skalné hloubi pramen zpívá tak studený kdes v klenby tmách... Tu dlouho poutník odpočívá a s obuvi své stírá prach...

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby)."

V této básni jsme nenašli žádná místa
V této básni jsme nenašli žádné osoby

Patří do shluku

podzimní, vzduch, obzor, mlha, topol, žlutý, alej, ticho, pěšina, mha

997. báseň z celkových 1068

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. VEČERNÍ KRAJINY. (Jaroslav Vrchlický)
  2. VRBY. (Jan Spáčil-Žeranovský)
  3. PÍSEŇ ÚLEVY. (Karel Červinka)
  4. HOREČKA DRNKÁ... (Stanislav Kostka Neumann)
  5. ROZLOUČENÍ. (Adolf Brabec)
  6. POD SVATOBOREM. (Jaroslav Vrchlický)
  7. Vichr v lese. (Jaroslav Vrchlický)
  8. báseň bez názvu (Karel Leger)
  9. DOMOV (Božena Benešová)
  10. PARABOLA. (Hanuš Jelínek)