Lesy hučí...

Antonín Sova

Nejraděj’ mám hučící lesy z jara večer; mlhy se věsí opálové v sosny a keře, paseky se ztápějí v šeře... Bzukot much zní od země všude, slyšíš chřestot kobylky rudé, hučí, hučí nade mnou lesy, měsíc bílý v sosny se věsí... Divno! Jak bys kolébkou kýval, hučí stromy... Vítr v nich zpíval, – hudbou tichou chvějí se trávy, jak smích ptáka nápěv písk’ hravý; kmitlo včely kovové křídlo, vzlyklo zticha v kamení zřídlo, zašuměly metlice svadlé, loňské v roklích lupení spadlé! – To jen jaro vzkřísiti umí tuto hudbu, dlouze jež šumí; – zavřeš oči, posloucháš chvíli, zvuk ten, zdá se, k tobě se chýlí; vskutku jako kolébky rhytmy v sluch ti vnáší korun těch přítmí. V kolébce, z dřev shnilých, jež stará, poslouchat mníš pohádku jara...

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby).

V této básni jsme nenalezli žádná místa
V této básni jsme nenalezli žádné osoby

Patří do shluku

podzimní, vzduch, obzor, mlha, topol, žlutý, alej, ticho, pěšina, mha

137. báseň z celkových 1068

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. NA CESTĚ Z BAŽANTNICE. (Karel Červinka)
  2. PODZIMNÍ NÁVŠTĚVA (Antonín Sova)
  3. ODPOVĚĎ. (Jaroslav Vrchlický)
  4. PÍSEŇ V ŘÍJNU (Antonín Sova)
  5. Odpočinek v lese. (Antonín Sova)
  6. VÁŠNIVĚ. (Karel Červinka)
  7. VEČER. (Karel Babánek)
  8. Samota. (Antonín Sova)
  9. Šotek z hor. (Emanuel z Čenkova)
  10. POSLEDNÍ TRÁVĚ (Antonín Sova)