Za slunných dnů.

Antonín Sova

To slunce nejvíce snad září na vesnických jen hřbitovech, tak v říjnu, kdy se vichry sváří a ostružiny zrají v zdech. Vše vyzlaceno, listí žluté, mřížoví, trávy, květiny, nad kaplí stromy rozklenuté a okna blesk jsou jediný. Tu nejlépe se člověk dívá na obzor v záři vetkaný, list po listu jak v hroby splývá a pádem duní kaštany. Jíkavé zvuky ptáků nesou se krajem prázdným do ticha, a tepny země tak se třesou, neb míza její vysýchá... Ted mrtví, sen-li jaký mají, své ruce k očím přitisknou a po rozteklém slunci v kraji si z hluboka tak zastýsknou!

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby)."

V této básni jsme nenašli žádná místa
V této básni jsme nenašli žádné osoby

Patří do shluku

podzimní, vzduch, obzor, mlha, topol, žlutý, alej, ticho, pěšina, mha

123. báseň z celkových 1068

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Z JARNÍCH SMUTKŮ. (Adolf Bohuslav Dostal)
  2. SUCHOPAR (Antonín Sova)
  3. STROMY KVETOU... (Antonín Klášterský)
  4. DEN. (Jan Červenka)
  5. Píseň ptačí. (Augustin Eugen Mužík)
  6. SVÁTEČNÍ TICHO (Antonín Sova)
  7. VEČERNÍ STÍNY. (Louis Křikava)
  8. TUCHA. (Jaroslav Vrchlický)
  9. JATKY. (Karel Červinka)
  10. LOUKA MEZI LESY. (Karel Červinka)