APOSTROFA

Antonín Sova

Ó jaro! Co jsem v městě žil život ztupělý, již připadáš mi věru jak dávno přešlý sen, šat, parfumy a šperky a přepych umělý teď za náhradu vidím a zástup bledých žen. Vždy vzrušilo’s mne. K smíchu! A teď mi dostačí, své večery když přijdeš v park ztichlý rozlívat, nádražní vrabci v křiku kdy v stromech skotačí, a pupence když vidím v modravém lesku plát! To šosákův je jaro. Tvá kouzla vypráhla v dotknutí chladných prahů a úsměv tvůj je stár. Rozruchy velké hasnou mi s roky znenáhla, starostmi zdrobnělými co chvátám ve tmu mar.

Patří do shluku

jaro, vzpomínka, mládí, květ, vesna, kvést, zkvétat, jarní, rozkvést, jeseň

493. báseň z celkových 680

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. PROCHÁZKA (František Gellner)
  2. Procházkou. (Adolf Brabec)
  3. JARNÍ. (Antonín Klášterský)
  4. SENOSEČ. (Emanuel z Čenkova)
  5. ZÁZRAČNÁ PROMĚNA. (Zikmund Winter)
  6. MEZI HROBY. (Antonín Klášterský)
  7. V Lopatovských lesích. (Bohuslav Květ)
  8. DĚTEM. (Adolf Bohuslav Dostal)
  9. JE JARO! (Antonín Jaroslav Klose)
  10. Na slovácký motiv. (Jaroslav Vrchlický)