MORITURUS TE SALUTAT!

Xaver Dvořák

MORITURUS TE SALUTAT!
Tak pomalu se dní, tak hrůzně, šeře, oh, požehnaný, vizte, jenž se béře všem jiným den, všem vytoužený, ať jedním proklat, tisíci však pozdravený. Jak zápasí s tmou noci: kde jsou meze! jde šerý, strhaný, jde nevítěze: má cáry nočních mlh, hle, na své tváři, mši černou bude mít dnes při oltáři. Tož za mrtvé! co dnes mně odumřelo!... Květ zavřel se a sklonil svoje čelo a motýl křídla zdvih’, však těžká byla; jej k zemi srazila a unavila. Pták schoulil se v svém hnízdě němý! Hoj, jakýs prokletec jde po té zemi; i slunce zastřeno se čehos hrozí: Jest poprava! v čís srdce bijí bozi. Až vykrvácí, zas kraj smát se bude, zas život kypět, hymny hřmíti všude... však sestydlý vzdor zkalených těch očí ten stkvoucí Majestát už nezotročí! 11