SURSUM.

Xaver Dvořák

SURSUM.
Umdlena byla duše má poutí! otvírám okna do zahrad Tajemného; jak vůně projde síněmi její nad záři slunce čistý duch Jeho. Celá se touhou zachvěla žhavou, vypjata vroucně do dálek zamlžených, jako když chorý po dlouhém čase u oken sedne do jara otevřených. A ňadra slabá zdvižena mocně po dlouhé žízni horečné vůně ssají, jak bílé ruce myšlénky všecky vstříc Jemu v dálky němě se rozvírají. 26