PROSBA.

Xaver Dvořák

Jest ustrašena duše má, zachmuřeny jsou obzory její; ó větry, větry neznámé přes ni divoce vějí. A listy s korun padají. Jaký podzim to v kraje jde moje. Ach, nechte zráti ovoce, mladé ještě jsou zahrady tyto; což nezřely jste poupata, co jich v lupení skryto? V nich vůni žití stajil jsem – sílu v poslední zoufalé boje! Jen co mi málo rozpuknou, co se otevrou lupenů kraji jak číše k pití podaná těm, již souzeni odumírají. Ji vyprázdniv se zahalím k smrti, uprostřed života stoje.

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby)."

V této básni jsme nenašli žádná místa
V této básni jsme nenašli žádné osoby

Patří do shluku

podzim, jeseň, podzimní, vzpomínka, listí, teskný, smutek, zašlý, zapadlý, chlad

770. báseň z celkových 1353

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Trosky. (Augustin Eugen Mužík)
  2. V PODZIMU. (Jan Červenka)
  3. V zátiší. (Xaver Dvořák)
  4. TICHÉ SLOKY. (Adolf Bohuslav Dostal)
  5. báseň bez názvu (Karel Babánek)
  6. PSÁNO IN MARGINE (Adolf Bohuslav Dostal)
  7. V MLHÁCH. (František Taufer)
  8. Spadalé listí. (Antonín Klášterský)
  9. V jeseni. (Emanuel Geibel.) (Josef Kuchař)
  10. PODZIM BÁSNÍKŮV. (Karel Dostál-Lutinov)