Prolog.

Antonín Sova

Kraj zapomenutý mi v srdci leží jak perla v škebli, která vzrůstá roky, a ona blýská jasem, sněhem sněží, a zavírám ji v tyto prosté sloky. Já po letech rozvírám s vášní listy těch barev, stínů, prostých črt své mapy, ráz kraje svého, meditaci místy, šum lesů, bouři, kterou hučí slapy! Ne příští život náš, ne příští zoři, chci pravdu plání chytit smysly všemi, má celá snaha v jednom světle hoří: jen v lásce bez frasí k té svojí zemi.

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby)."

V této básni jsme nenašli žádná místa
V této básni jsme nenašli žádné osoby

Patří do shluku

jaro, vzpomínka, mládí, květ, vesna, kvést, zkvétat, jarní, rozkvést, jeseň

652. báseň z celkových 680

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. SKÁLY ZASNĚŽENÉ. (Irma Geisslová)
  2. Vyznání (Otokar Fischer)
  3. Cizí kraj. (Bohuslav Květ)
  4. Duma listopadová. II. (Adolf Heyduk)
  5. Na Řipu. (Karel Babánek)
  6. III. Já v zimě teskné báje před: (Josef Kuchař)
  7. JARNÍ. (Bohuslav Květ)
  8. JARNÍ. (Antonín Klášterský)
  9. KVĚT A PLOD (Jaroslav Vrchlický)
  10. Bílý bez. (Jaroslav Vrchlický)