PÍSEŇ O KONCI ČESKÉHO KRÁLOVSTVÍ

Antonín Sova

Tak oddýchá klidně a zhluboka zem, vše zeleň, vše míza, vše nezlomné zdraví... Noc šeptá svým poodhrnutým rtem, je vítr dětinsky hravý, i stromy stoleté ožily. I shrbené stříšky i erby zlaté. Snad milenci vyšli již, zpozdilí a jejich krok láskou se zmate. Já též jsem byl milencem. Lid i kraj i smutek mi štědrým býval. Vše záhadou zpívalo: kvěť a zraj! Já do hvězd se díval a díval. Já milencem byl jsem: i v bohatství jsem věřil své černé země. Mně stačil pruh nebe modravý a žhnoucí ta láska ve mně, ta láska ve mně. Má hlava ta vysoko v oblacích a v dálce mé zraky. Já s orlími křídly po ledovcích jsem kroužíval taky. To bývalo. Ale teď, kudy jdu zřím ruku, od práce černou. A duše plna neklidu za lásku svou hrdou, věrnou a věrnou. Ne, nevěřím dnes už, jsem upjatý. Vše číhá za strašnou maskou. I nebe modré, den proklatý se dívá k nám s vylhanou láskou, s vylhanou láskou. Já nevěřím slibům ni lstivým dnům: Je panstvu zem podarována, co proti těm českým rebelům mstu pozdvihlo mocného pána. Chtěl národ krále, však nemoh’ jej mít. A chud je a hladem vyje. Pro representace je svlečený lid pln poťouchlé ironie, hrad červotočinou je setlelý, král spiklých by bál se tam duchů. Na koruně emblem je setřelý a slabou již křísí tuchu. Jsou parkety poťouchle skřípavé, zní disharmonií dějů. Té parádě stářím ryšavé já, moderní kacíř se směju. Rád s otrhanci bych jednou vnik’ do komnat, jež stlívají v zlatě a za ironický všem rozdal dík po lůžku i po komnatě, i po komnatě. Já po křeslech hadry bych rozestřel těch červotočivých a revoluční bych píseň pěl o nových královstvích, o kterých se nezdá žoldákům v předsíních u císařských dveří ni sentimentálním hlupákům a bezmyšlenkovité zvěři...

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby).

V této básni jsme nenalezli žádná místa
V této básni jsme nenalezli žádné osoby

Patří do shluku

monotónní, teskný, doznívat, jednotvárný, tón, znavený, ticho, stesk, zádumčivý, stmívat

373. báseň z celkových 380

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Zlatá moucha. (Antonín Sova)
  2. CESTA LESEM. (Adolf Heyduk)
  3. Vzpomínka. (Adolf Brabec)
  4. LETNÍ NOC. (Karel Babánek)
  5. Všecko. (Karel Červinka)
  6. ÚPADEK RODU. (Emanuel z Čenkova)
  7. Je ticho kolem... (Bohuslav Květ)
  8. Když všecko odkvetlo... (Antonín Sova)
  9. (PŘÍTELI VLAD.) ( H. Uden)
  10. PŘÍCHOD PODZIMU. (Jan Wojkowicz)