Vezdy se mi prsa moje šíří,

František Sušil

Vezdy se mi prsa moje šíří, Zrak-li zvednu po tom prostrannu, Na němž četné plémě Slovanů Ode dávných věků valně hýří. Od moře, kde život zimou škvíří, Až tam do těch blahých do stanů, V nichžto člověk pro svou obranu Stínu hledá před horoucnou žíří; Po krajině této po ohromné Hýří naše pokolení skromné; Hýří! ach kéž možno říci: vládne. Vstaň již lide ze své mdloby zrádné! Pro časy aj tobě nápotomné Uchystáno žezlo věkořádné.

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby).

V této básni jsme nenalezli žádná místa
V této básni jsme nenalezli žádné osoby

Patří do shluku

svatopluk, velehrad, moravan, morava, slavský, vrahův, slovanský, mojmír, bořivoj, metoda

72. báseň z celkových 160

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. 19. Málo předce má vlast naše synů, (František Sušil)
  2. Večer na pomezí. (Eliška Krásnohorská)
  3. Jsme národ jeden. (Jaroslav Tichý)
  4. Tatranskému lidu. (Vojtěch Pakosta)
  5. I. Kleslo těžké jarmo, (Vincenc Furch)
  6. Bohdanu Záleskému. (Jaroslav Vrchlický)
  7. IV. Ha ty slunce, Velehrade náš! (Vincenc Furch)
  8. SONET VYSNĚNÝ PŘED OSTATKY KOLLÁROVÝMI (Antonín Klášterský)
  9. Píseň junákův roka 1861. (Alexandr Balcárek)
  10. XC. U hrobu Dobrovského. (František Matouš Klácel)