Což se těším v nejhlubší své duši,

František Sušil

Což se těším v nejhlubší své duši, Že žně blaží naše podkrají; Žita moje ovšem nezrají, Leč si duše jiných slastí tuší. Rozkošných-liž zpěvů tvoje uši Z polí oněch nepojímají? Z bouří času jako podtají Odkazem nás došly po Libuši. Slyš jen! Pojí se v nich rosa s mannou, Růže vonné z nich svou sladkost vanou, Krása s hudbou slaví spolu sňatek. Z přemilostných zpěvu toho vratek Blaženosti rájské pro mne kanou, Toť mé žatvy, to můj celý statek.

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby).

V této básni jsme nenalezli žádná místa
V této básni jsme nenalezli žádné osoby

Patří do shluku

klas, klasa, lán, žeň, pluh, brázda, obilí, zrno, stodola, žnec

170. báseň z celkových 1025

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. MELANCHOLIE. (František Taufer)
  2. PÍSEŇ O ŽNÍCH. (Karel Dostál-Lutinov)
  3. S VÝTISKEM ČESKÉ KRONIKY SVÝM DCERÁM. (Jaroslav Vrchlický)
  4. XXI. Mně zdá se, že jsem jarem byl: (Vítězslav Hálek)
  5. Co zardívá se... (Adolf Heyduk)
  6. PLÁČ HOUSLÍ. (Adolf Brabec)
  7. XI. Jaro, to švarné pachole, (Vítězslav Hálek)
  8. I. Napadly písně v duši mou, (Vítězslav Hálek)
  9. Podzimní. (Emanuel Miřiovský)
  10. DVA MOTIVY Z ALEJÍ STARÝCH LIP A JABLONÍ V MNÍŠKU POD BRDY. (Emanuel Čenkov)