Nepromluvné přírodě ty knězem

František Sušil

Nepromluvné přírodě ty knězem Od Boha jsi oddán, člověče; A ty jí jen strojíš pomeče, A co vrah jen vnikáš k jejím mezem. Slávu Boží zdržuješ jak jezem, Chvalozpěv z úst tvojich neteče; Zda již plíseň hruď tvou ovleče, A tvých ňáder struny zhynou rezem? Nalaď duši, zahuď svatým zpěvem, Příroda tvých písní pořád čeká, Znova jme ji tužba dávnověká. Zahuď Bohu! Tvojí hudby zjevem Příroda se pohne slastí v hrudi, A vše kraje k Božím chválám vzbudí.

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby).

V této básni jsme nenalezli žádná místa
V této básni jsme nenalezli žádné osoby

Patří do shluku

christus, bláha, nebeský, páně, nebešťan, zemský, blahý, schrána, obor, an

157. báseň z celkových 527

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. 2. Pěj jen dále, pěj jen moje duše, (František Sušil)
  2. 23. Kdož jsi pěvec, ó buď čistý křemen; (František Sušil)
  3. 49. Dřímota. (František Sušil)
  4. 52. Neslyšte ho! Zatkněte si uši, (František Sušil)
  5. Velkonoc. (František Sušil)
  6. 37. Toť kněz Páně! Jak mu svatá říza (František Sušil)
  7. 32. Zvonění. (František Sušil)
  8. Dítko. (Vilém Ambrož)
  9. SLINA (Xaver Dvořák)
  10. 369. Ne, by zpěv můj, třebas rozepnutá (Jan Kollár)