40. Kvítí.

František Sušil

Hle tato krásná zahrada Jak celá sněhem zapadá, A kvítí hořem svadlé Spí v zemi pouchřadlé. Ó nyní rozvij, synu, hruď A zahradu v ní sobě zbuď, A sázej do ní kvítí, Jichž krása věčně svítí. A když tvých útrob oskví sad Se vonným kvítím božských vnad, Bůh zahradník si v nebe Sad přesadí i tebe.

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby)."

V této básni jsme nenašli žádná místa
V této básni jsme nenašli žádné osoby

Patří do shluku

růžička, kvítek, květinka, srdéčko, kvítko, kvítí, věneček, poupátko, růže, kytička

82. báseň z celkových 910

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. MOCHNA JARNÍ (Karel Dostál-Lutinov)
  2. LUČNÍ KVĚTINY (Antonín Sova)
  3. VIII. STARÝ ZAHRADNÍK. (František Ladislav Čelakovský)
  4. Příchod jara. (Eliška Krásnohorská)
  5. Nevěsta a žena. (Adolf Heyduk)
  6. Z violek. (Irma Geisslová)
  7. POVĚZ MI. (Josef Václav Sládek)
  8. Slzičky. (Jan Ježek)
  9. Zahrádka Boží. (Vilém Ambrož)
  10. Kytka (Emanuel Miřiovský)