157. Když tě smutek jímá, kdy kalí se ti obloha mračnem

František Sušil

Když tě smutek jímá, kdy kalí se ti obloha mračnem A tma čirá tíží tvého co můra ducha: Berly tudíž se chopiv chvátej v nuzného obydlí A štědrou láskou rány mu bídy zahoj. Tož mhly se rozprchnou, zasvitne ti záře milosti, Tož v tvém přesladký ráj se ti ňádru zbudí.

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby)."

V této básni jsme nenašli žádná místa
V této básni jsme nenašli žádné osoby

Patří do shluku

christus, bláha, nebeský, páně, nebešťan, zemský, blahý, schrána, obor, an

208. báseň z celkových 527

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. 23. Kdož jsi pěvec, ó buď čistý křemen; (František Sušil)
  2. 8. Náděje. (František Sušil)
  3. 21. Povzdech. (František Sušil)
  4. 161. OItář v chrámu, totě domov pro mne, (František Sušil)
  5. 70. Neuzavírejte srdcí. (František Zdobnický)
  6. Lílije, vy děvy milostkvoucí! (František Sušil)
  7. (K sňatku.) (Emanuel Züngel)
  8. XII. Když za svitu luny zvony (Jan Vlk)
  9. VII. Vysoce učenému pánu Josefu Jungmannovi, (Jan Pravoslav Koubek)
  10. 49. Dřímota. (František Sušil)