61. Od lidské se vzdálil od veleby,

František Sušil

Od lidské se vzdálil od veleby, Kdo se k plesu má neb ku pláči, Právě jak se nebe obláčí, Ku přírodě chodě na pochleby. Kdo v tom hodláš rovnati se nebi, Nečiň, jak když v divém chomáči Černá bouř se po něm roztáčí, A blesk siká zlobně v zemské žleby. Aniž bývej jako lehké mraky, Jenžto škádlí patřitele zraky Prázně nebes prosahujíc dláhu. Ty zříť v sobě dávej nebes bláhu, Podob nebe, když se směje z modra, Ať jest z tebe každá duše bodra.

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby).

V této básni jsme nenalezli žádná místa
V této básni jsme nenalezli žádné osoby

Patří do shluku

christus, bláha, nebeský, páně, nebešťan, zemský, blahý, schrána, obor, an

416. báseň z celkových 527

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Advent. (Vilém Ambrož)
  2. 23. Kdož jsi pěvec, ó buď čistý křemen; (František Sušil)
  3. 70. Neuzavírejte srdcí. (František Zdobnický)
  4. Nepomucký Jene, svatých druhu, (František Sušil)
  5. XXXV. Ruka Boží do oblaků (Josef Kalus)
  6. Sv. Vojtěch. (František Sušil)
  7. 8. Náděje. (František Sušil)
  8. O dvou hvězdičkách. (Vilém Ambrož)
  9. 22. Vrah. (František Sušil)
  10. Znáš-li žalmy, výlev horkých citů, (František Sušil)