121. Zdaž pak sobě ošemetný světe,

František Sušil

Zdaž pak sobě ošemetný světe, Vy co krutě do vražebných vod Potápite ubohý náš rod, Zdaž se jednou k právu popohnete? Proč jen pořád starou stopou jdete? Z našich škod duch váš chce strojiť hod, Ruka páčí Boží cesty chod, A bič zpoury proti právům plete. Srozumějte novorodé době, Již Bůh sám teď vede po oboru, Ó již čas jest usmysliti sobě. Či se ve svém nebojíte vzdoru Propadnouti za trest věčné bůli, Ježto Boží vzdorujete vůli?

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby)."

V této básni jsme nenašli žádná místa
V této básni jsme nenašli žádné osoby

Patří do shluku

slovák, maďar, slovač, slovenský, maďarský, tatranský, slovensko, tatry, kriváň, tatra

26. báseň z celkových 221

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Memento mori! (Jaroslav Martinec)
  2. Povstaň jednou opět v tuto dobu (František Sušil)
  3. 10. Tušení! (Jan Petr Jordan)
  4. 553. Obrátím se, a ai právě ještě (Jan Kollár)
  5. Jsouť srdce velká to, jež bolem světa (Adolf Heyduk)
  6. Geniovi. (František Táborský)
  7. V opak. (Adolf Heyduk)
  8. LXXXV. Učenosť. (František Matouš Klácel)
  9. Otec k dítkám. (Adolf Heyduk)
  10. LIII. Jsou hříchy proti přírodě, (Vítězslav Hálek)