143. Cítím opět, citím rájskou bláhu,

František Sušil

Cítím opět, citím rájskou bláhu, Spadla s duše smutkův závěsa, Vešla proudně do mne nebesa A mně svěží mořem slasti žáhu. Ukojenu mám teď všechnu báhu, Nechť svět celý semnou zaplesá, Pozveden jsem nad hvězd tělesa, Znám již jistou do nebeska dráhu. Kdož tvou svátost, Pane, pochopí, Milosti kdož hojné zátopy, Jimiž blažíš duše sluhů svojich? Kdo se spájel v svátosti té zdrojích, Do poslední za ní krůpěje Veškeru krev svoji vyleje.

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby)."

V této básni jsme nenašli žádná místa
V této básni jsme nenašli žádné osoby

Patří do shluku

christus, bláha, nebeský, páně, nebešťan, zemský, blahý, schrána, obor, an

97. báseň z celkových 527

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. 161. OItář v chrámu, totě domov pro mne, (František Sušil)
  2. 21. Povzdech. (František Sušil)
  3. 8. Náděje. (František Sušil)
  4. VII. Vysoce učenému pánu Josefu Jungmannovi, (Jan Pravoslav Koubek)
  5. Srdce Páně. (Vilém Ambrož)
  6. 157. Když tě smutek jímá, kdy kalí se ti obloha mračnem (František Sušil)
  7. MODLI SE ZA MNE. (Josef Václav Sládek)
  8. Bože, nech mne žíti (Jiljí Vratislav Jahn)
  9. 23. Kdož jsi pěvec, ó buď čistý křemen; (František Sušil)
  10. Nebe naše vlasť. (Vilém Ambrož)