Milý zraku, drahé světlo
Míníšli mne nechati?
Tebou mi jen štěstí květlo,
Ach! jak mám tě plakati!
Tys mne rozdíl dne y nocy
V dětinství znát naučil,
Tmu a světlo tvou sem mocý
Poznal, jakž Pán poručil.
Probuzené přirození
Tys mi v Máji odkrýval,
Sladké dals mi občerstvení
Večer, když den zadřímal.
Milou jasnost nebeského
Klenutís mi zjevoval,
Měsýčka sem tichoučkého
Tebou světlo spatřoval.
Chodě po širokém poli
Tebou sem se kochával,
Přihlédav k své malé rolí,
Již sem v létě zdělával.
Tys mne vedl dolinami,
Kdež sem Boha spatřoval,
Seděv mezy květinami
Ach! jak sem se radoval.
Moudrosti a lásky jeho
Tu sem vídal velkou moc,
Dokud slunce nebeského
Nepostihla tmavá noc.
Když zas usvit nebe zlatil,
Tys mi novil radosti,
Tebou sem sy dlouhý krátil
Večer, znikl sem žalosti.
Z knihovny, své pokladnice,
Nabýval sem známosti,
Tebou sem sy ze studnice
Svaté vážil moudrosti.
Okras kunstu malířského
Líbostí sem požíval,
Umění pak hvězdářského
Vnadami sem ožíval.
Krásných lidí oblíčeje
Okem rozsuzoval sem,
Skoumal staré obyčeje
Národů, jež živí zem.
V milé přátel společnosti
Hrami sem se vyrazyl,
Stratil sem těch blažeností,
Když zrak se mi pokazyl.
Teď mé smutné oči lejí
Hořké slzý každý den,
Ach! kyž se mi jak dřív smějí!
Zhořkl mi život, jako blen.
Zřítedlnice obtahuje
Zakalený smutku mrak,
Ach! kyž se mi vyjasňuje
Zamračených očí zrak!
Teď již před rozkoší světla
Slabé oči zakrývám,
Kde jest radost, jenž mi květla,
Jíž v tak náhle pozbývám!
Mně se nejasní již nebe,
Nestkví se mi krásný květ,
Ve tmách schválných zkrývám sebe,
Dům můj jest můj celý svět.
Na obloze nevycházý
Pro mne tichý měsýček,
Noc mne na vrch nevyvázý
K vyšetření hvězdiček.
Božská krása přirození
Nemá pro mne vnady již,
Bíd jen hledám ulevení,
Ach! kdo můj mi sejme kříž.
Zahrady a malování
Ducha mého netěší,
Přestalo mé radování,
Když mé oči nepléší.
Pro mne v růžovém se Máji
Louky nezelenají,
Konvalinky v blízkém háji
Pro mne nerozkvetají.
Ač y slyším libé hlasy
Přemilého slavíčka,
Nevidím však ptáčků krásy,
Jejichž zpěv zní z lesýčka.
Kde již hledat spomožení,
Kde ho naleznouti mám?
Ach! ty, Pane, potěšení
V smutné srdce nalej sám.
Navrať milou jasnost zraku,
Navrať sýlu očím mým,
Smutného dejž pozbyt mraku,
Hynouti mi nedej ním.
Jináč – spustiž na mé oči
Tiché smrti libý sen,
Duch můj nechť v to místo kročí,
V němžto spatřím věčný den.