XXII.

Xaver Dvořák

Mě zatop, Pane, deštěm svého světla, tmy duše proměň ve dnů jas, mne zvedni, noha osudu mne zhnětla, však v záři Tvé se duch můj přímí zas. Zášť krutá naděje mé tvrdě zčetla a dechla po nich jízlivě svůj mráz, však, kam Tvá mystická zář slétla, vše vítězně zas vstává ze svých zkáz. Dech jara jak by do mne vanul, vanul, Tvou Láskou krvácejí obzory, Tvou rosou zjiskřily mé úhory. Teď sám Ty na prahu jsi duše stanul, a kam Tvůj pohled milosti pln pad’, vše vzhořelo se znovu zrozovat.

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby)."

V této básni jsme nenašli žádná místa
V této básni jsme nenašli žádné osoby

Patří do shluku

viditelný, mystický, tajemný, tajemství, vegetace, tisíciletí, mlčení, magický, závrať, agonie

983. báseň z celkových 1655

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Hymnus kraji mé touhy. (Karel Nejč)
  2. ŽIVLOVÉ DUŠÍ (František Odvalil)
  3. Mori! (Xaver Dvořák)
  4. MYTHUS ŽENY (Otokar Březina)
  5. Písně svatební. (Milan Fučík)
  6. ŠEST BÁSNÍ Z NEDOPSANÉHO ROMÁNU. (Božena Benešová)
  7. Innocentia. (Xaver Dvořák)
  8. Píseň vítězná. (Milan Fučík)
  9. TAJEMSTVÍ BOLESTI. (Otokar Březina)
  10. Až sedneš za můj stůl... (Otokar Březina)