Vám rekové, vám bohatýři meče,
vám sokolové pobratřených hor,
vám na Drině i, kde Morava teče,
kde dumný Balkán vede rozhovor,
vám česká srdce v plném, svorném chvění
vstříc posílají vroucí pozdravení,
neb rekové jste, bohatýři meče!
Vy bojujete za myšlénku velkou,
jež miliony bratrů pojí v žár,
vám matka Sláva jasnou voditelkou –
a tyranové zrají pro handžár;
vy zvítězíte po útisku mnohém,
vy zvítězíte, jako že Bůh Bohem;
vždyť bojujete za myšlénku velkou!
Již konec lkání! – Boj rozhodnouť musí,
boj krvavý a také poslední,
a ve spojení s velkou, mocnou Rusí
i na Balkáně zas se rozední:
Dokažte světu, Slovanstvo že síla,
že nejste malí s takového díla –
sjednotiť Slávu – když boj soudiť musí!
Již konec bolu – nám budoucnosť patří,
Slovanstvu zora ejhle vychází –
vás posilňují miliony bratří,
vás vzkříšená vlasť všude provází;
my jdeme s vámi srdcem, duší, činem,
a kdo je věrným matky Slávy synem,
rád žehná vám; vždyť nám budoucnosť patří!
Má divý barbar poutati vám ruce,
má bohům vašim vrah se vysmívať
a vaše ženy v nevýslovné muce
vám před očima vraždiť, znectívať?
Má surovosť býť pánem vůle vaší?
Ó vzchopte se, ať nic vás neodstraší;
vždyť Bůh je s vámi, statné máte ruce!
Tak dlouho jste již rájou zavrženou,
a přece máte sílu, nadšení
a srdce svěží, mysl nezkaženou:
to zdravého jest jádra znamení;
vy zvítězíte, příroda tak velí –
idea Slávy ve skutek se vtělí,
a nebudete rájou zavrženou!
Ó bratří naši, buďte pohotově,
neb hlavní úkol máte před sebou,
teď buďte svoji jako po obnově,
teď svornosť, láska, čin je potřebou – –
Nechť staré záští mezi bratry zhyne,
při stejné mysli vítězství vám kyne,
a proto, bratří, buďme pohotově!
My zvítězíme, tak dí zákon dějův,
lež pravdy světlo nesmí zastíniť!
Svět postaví se nových do kolejů,
kde bude vládnouť lidskosť, práva cit –
té nové době slovanského kmene
náš vroucí zdar a přání nezkončené,
ať vyplní se nutný zákon dějův!