NÁLADA.

Karel Toman

Šeřík nám nad hlavou voní a větvemi slunce jas stmívá a komárů hudba monotonní zdlouhavě, houpavě zpívá. Umdlena polibky, touhou, tak bledá v světlém svém šatě, v mé nechala’s bílou ruku svou dlouhou. Je ticho. Vzpomínkou pouhou minulost dýše na tě. Má duše vstříc vychází tvojí na vlnách hudby té monotonní, jež zdlouhavě, houpavě zvoní.

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby)."

V této básni jsme nenašli žádná místa
V této básni jsme nenašli žádné osoby

Patří do shluku

monotónní, teskný, doznívat, jednotvárný, tón, znavený, ticho, stesk, zádumčivý, stmívat

5. báseň z celkových 380

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Touha samoty. (Jiří Karásek)
  2. Notturno. (Jaroslav Vrchlický)
  3. Soše Narcissa. (Jaroslav Vrchlický)
  4. ADAGIO. (Antonín Klášterský)
  5. BALLADA O SMYSLU ŽIVOTA. (Jaroslav Vrchlický)
  6. IMPROVISACE. (Hugo Kepka)
  7. 6. Nad hladinou lesklou vodní (Karel Babánek)
  8. NOVÉ PÍSNĚ. (Adolf Červinka)
  9. MONOTONNÍ, STARÝ ZPĚV... (Čechoslav Ostravický)
  10. V den smíření. ( K. Egor)