Zase venku.

Ferdinand Tomek

Zlá nemoc prchla – v přírodě jsem zase! Vy usměvavé, zlatoskvoucí nivy, vy písně ptačí sladké, různohlasé, ty čilá řeko, lese zádumčivý i šedá skálo – buďte pozdraveny! Jsem opět u vás – Bože, jaké štěstí! Dřív zrak můj čtyři poutaly jen stěny, teď volně sobě všude dráhu klestí. Duch trpěl s tělem: v touze neskrocené chtěl v modro, které nad zemí se klene; jsem opět zdráv a v duši blaze je mi, že připoután je člověk k matce zemi...

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby).

V této básni jsme nenalezli žádná místa
V této básni jsme nenalezli žádné osoby

Patří do shluku

ptačí, drozd, kyprý, luh, hnízdo, pyl, vřes, sněť, horský, přizdobit

914. báseň z celkových 1107

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. SLOKY. (František Kvapil)
  2. báseň bez názvu (Adolf Heyduk)
  3. Družky duše. (Adolf Heyduk)
  4. U hřbitovní lípy. (Adolf Heyduk)
  5. VI. Slyš! cvrček ozývá se od moruše (Rudolf Pokorný)
  6. Stemnilo se, v ňadra sosny mladé... (Adolf Heyduk)
  7. Linduška. (Adolf Heyduk)
  8. báseň bez názvu (Adolf Heyduk)
  9. Vzpomínky. (Adolf Heyduk)
  10. Jaro v zimě. (Adolf Heyduk)