PO BOUŘI.

Ferdinand Tomek

Po bouři v svůj známý vcházím les s němou bázní v duši, která tuší, jak tam asi řádil bouře běs. Jako v hrobě vůkol – mrtvá tiš, leckde vyvráceny leží kmeny, ani hnutí lístku necítíš. Avšak slyš! To nezašustil mech tobě pod nohama, země sama vyrazila z ňader táhlý vzdech. Nyní mocněji ten vzdech se kdes opřel do haluze; to se v hrůze dosud na všech údech třese les. A když lehce jen se zachvěje, v zeleném se moři mechu boří jako slzy těžké krůpěje.

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby).

V této básni jsme nenalezli žádná místa
V této básni jsme nenalezli žádné osoby

Patří do shluku

monotónní, teskný, doznívat, jednotvárný, tón, znavený, ticho, stesk, zádumčivý, stmívat

105. báseň z celkových 380

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. V den smíření. ( K. Egor)
  2. KRAJINA. (Antonín Klášterský)
  3. NA PLÁNI (Hermor Lilia)
  4. Alejemi. (Emanuel z Čenkova)
  5. Smutné večery. (Jaroslav Vrchlický)
  6. Ve své jizbě. (Adolf Brabec)
  7. SLEPÝ (Viktor Dyk)
  8. JEŠTĚ VÁS SLYŠÍM... (František Eisler)
  9. VEČER V KRKONOŠÍCH. (Antonín Klášterský)
  10. TĚŽKÁ KRŮPĚJ. (Adolf Heyduk)