53. Já a svět.

Jan Slavomír Tomíček

Plésám, kdy ty živly vedou spory, Pomatený stojí v nářku svět; Z duchů strach má, já jdu s nimi v let, Boha zář mu nejde z květů, z hory. Za hřích duši mou hned tráví mory, Slovem zná lid peklo odhánět; Jemu oheň chladný, teplý led, Cnosti znova činí divé vzdory. Rád jsem luně, svět se noci bojí, Světlo ctím, on chválí temnost svoji, Přírodě já, on se diví stroji. Ve hrobě on zničující mraky, Žití bránu mé tam vidí zraky, On nic, já zřím věčnost za oblaky.

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby)."

V této básni jsme nenašli žádná místa
V této básni jsme nenašli žádné osoby

Patří do shluku

kryst, těžkost, nábožnost, ctnost, nepravost, žádost, tejrat, ctnostný, pomahat, zpravovat

467. báseň z celkových 483

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Úkoly. (Josef Kuchař)
  2. TY’S, O BOŽE, SÍLA MÁ. (Václav Jaromír Picek)
  3. Nestálost. (František Dobromysl Trnka)
  4. V PÁŘE LÍHU. (Jan Opolský)
  5. VĚNOVÁNO (Božena Benešová)
  6. Moudré darů božích vynakládání. (Bohuslav Tablic)
  7. PODZIMNÍ VEČER. (Josef Rosenzweig-Moir)
  8. Cedr Černohorský. (Antonín Jaroslav Puchmajer)
  9. 376. Dokud moje dny věk nedospělý (Jan Kollár)
  10. XV.) Lesy, pole, a pahrbky, (Václav Stach)